Sufražetky byly nejdrsnější punk!

A zde máme rozhovor s pohledným spisovatelem, nazývajícím se Boris Leto. Boris Leto prodává svoji knihu a prodává ji sám. Jak to dělá, prozradí níže.

Borisi, kdo jsi? 

Jsem člověk, který si rád bezprostředně povídá s lidmi. Nemám však rád hromadné společenské akce, kdy člověk musí vést formální konverzaci. Také mám rád svůj klid. Znamená to, že rád uteču k nějaké knize. Charakterizoval bych se i jako moralizující člověk, někdy až moc. Vždy jsem byl introvertem, ale dlouhý čas jsem to v sobě potlačoval.

Jakým způsobem řídíš prodej?

Je nutné navázat s lidmi vztah. Novinkou je mi blogování. Taktéž pracuji na vytvoření reálné základny fanoušků na Facebooku. Není pro mě důležité mít 10 000 liků, které si lze i zaplatit, ale mít klidně i stovku aktivních fanoušků, kteří budou takovými evangelisty v šíření povědomí o mně. Dále jsem oslovil literární weby, teď čekám na recenze.

Je prodej knihy pouze o vypracovaném marketingu, či jde i o kvalitu knihy?

Exkrement zabalený do hezké krabičky s usmívající se rodinkou si své zákazníky najde, takže věřím, že marketing je silný nástroj. Nemůžu prodávat lejno nablýskané a doufat v obrovský úspěch. Habitatu věřím, není to lejno, ale musí se dostat mezi lidi a v tom mi může pomoci internetový marketing.

Kdo je Ti největší inspirací?

Od počátku mě inspiroval Chuck Palahniuk. Imponoval mi jeho styl psaní, který mě přirozeně od počátku velmi ovlivňoval.

Další zajímavý autor, který mě ovlivnil, a to velmi, byl Boris Vian a jeho absurdní romány. Ukázaly mi, že mohu totálně upustit uzdu své fantazii a napsat to, co mě napadne, udělat si totálně fiktivní svět. Na základě Vianajsem i napsal absurdní román. U jeho počinů jde dobře vidět, že i když někoho napadne nějaká bláznivost, není potřeba před ní zavřít dveře, ale klidně s ní může dál pracovat.

Posledně mě lehce ovlivnil F. M. Dostojevskij. Osobně se mi líbí, že většina děje se klidně může dít v rámci dialogu. Díky Dostojevskému jsem si uvědomil, že je dobré mnoho informací dávat do dialogů.

Je důležité, jak kniha vypadá?

Určitě, musí mě v té konkurenci dalších knih vizuálně zaujmout. Musí mít zajímavý prvek. Hodně si všímám, jak co vypadá. Nemohl bych ku příkladu bydlet někde v paneláku na sídlišti, neboť mě tam vizuálně nic neinspiruje, popírá to estetičnost.

Mají Tvé postavy nějaký společný charakteristický rys?

Pokud jde o mužské postavy, nikdy to nejsou fyzičtí siláci, bývají dokonce i citově labilní. V literatuře se mi vždy líbily postavy na první pohled slabé, které nakonec projeví svou sílu. Co se týče ženských postav, inspirují mě mentálně silné ženy. Zajímavými pro mě jsou Arya Stark či Lisbeth Salander.Moje postavy mají vždy nějakou zvláštnost, čímž jsou divní a musí se s tím poprat. Tak například hlavní postava z Habitatu trpí hyperhidrózou, takže jako mladá holka samozřejmě trpí tím, že se nadměrně potí, čímž si kluky drží od těla.

Hlavní postava Habitatu je dívka. Co si myslíš o ženách?

Je škoda, že žijeme v Západní civilizaci, která si prošla revolucemi a myšlenkovými zvraty, a přesto mám pocit, že v populaci existuje část žen, která si výhody emancipace získané sufražetkami vykládá po svém. Sufražetky podle mě byly mimochodem nejdrsnější punk. Když na ně naběhla policie a obušky je zbila do krve, reagovaly na to tak, že se cvičily v bojích. Významná část dnešních žen si rovnoprávnost vykládá tak, že se v pátek ožerou, natropí hlouposti, vystřídá kvanta jednorázovek, ale všechno je nakonec v pohodě, vždyť si přece nakonec najdou někoho, kdo se o ně postará. Sice si vystudují vysokou, ale to jen pro ten titul, který je stejně mnohdy bezcenný a bez uplatnění. Na druhou stranu tu jsou holky a ženy, které do této kategorie nespadají a dík za ně, alespoň se pak dá vést rozumná konverzace. Já na segregaci pohlaví prostě nevěřím, v našich podmínkách to je přežitek. A lidi, co si myslí opak, tak škoda pro ně.

Jak si tedy představuješ svoji dceru?

Určitě by měla být silná, sebevědomá, schopná přežít sama za sebe. Sám upřednostňuji takový typ žen, nejsou frustrované a netrpí návaly méněcenosti. Když je muž nebo žena v partnerském svazku, tak by měl být schopen přežít i bez partnera. Pak má člověk jistotu, že toho druhého nepotřebuje proto, aby mu zaplatil nájem, ale proto, že s tím druhým být chce. Svou dceru si představuji tak, že bude splňovat tyto charakteristiky. Takový předobraz, jak by ženy měly vypadat a jaké vlastnosti by měly mít, je má stávající přítelkyně. Takže to musí být dostatečně silná osobnost, schopná postarat se nejen sama o sebe, ale i o toho druhého. Člověk nikdy neví, co se může pohnojit, a proto je dobré mít vedle sebe parťáka. A vlastně taková je i hlavní hrdinka Habitatu.

Co si myslíš o dnešní společnosti?

Snad povrchní, ale která společnost povrchní nebyla? Přestože máme oproti minulým generacím neuvěřitelný přístup k informacím a můžeme se tak navzájem lépe poznat a pochopit, tak to neznamená, že bychom byli mírumilovnější a ohleduplnější. Ale nás, jako lidi, vždycky hlavně definovala sobeckost. Pak mě udivuje, jak je dneska dočista přirozené dlužit peníze. Děda mi říkal, že za jeho mládí byly dluhy ostudou a dneska nabídnou kreditku už i středoškolákovi. Šok mi třeba přivodila reklama od ČSOB, ve které si kytarista liboval, že na svou kytaru nemusel šetřit, ale banka mu ráda pomohla ji v uvozovkách vlastnit už teď. A vlastně jsme zas u toho marketingu, je děsivé, že pěkná reklama může měnit vnímání toho, co je normální. Jednou nám reklamy budou tvrdit, že feferonku si nejlépe užijeme anální aplikací a ještě se najdou lidi, co budou jásat. Jen by mě pak zajímalo, jak by se na to dělaly promoakce v obchodních centrech.

Na závěr máš možnost oslovit potencionální čtenáře příběhem Habitatu.

Mladá dívka se dostává na cizí planetu, kde proti sobě stojí elfové a lidé. Ti proti sobě svádí nekončící xenofobní válku, která elfy zahnala do jeskynních měst. Elfové přitom nejsou pohádková stvořeníčka s luky, ale o své krky bojují se samopaly a s technologicky vyspělými lidmi z Habitatu svádí tuhou partyzánskou válku. A do toho všeho přichází 17-letá pozemšťanka Tara, která má co dělat, aby v tom zmatku nepřišla o život a dokázala se přizpůsobit…

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s