O estetice každodennosti

Konrad Paul Liessmann – Univerzum věcí

Při poslední návštěvě pražské Academie mě posedla jistá slabost týkající se knih z edice 21. století, a tak, jelikož jich mám hned několik, zde uveřejním časem několik recenzí. V této recenzi nepopisuji do hloubky, o čem kniha je, pouze naznačuji pár z těch zajímavějších myšlenek, které mají největší šanci motivovat čtenáře k vyvození vlastních závěrů a mají sloužit jako upoutávka k vlastnímu přečtení knihy.

Konrad Paul Liessmann, známý především svojí knihou Teorie nevzdělanosti, se ve své další knize, Univerzum věcí, zabývá otázkami banálnosti věcí spotřebního charakteru ve světě, ve kterém je již všechno.Kniha obsahuje dvanáct esejů v nichž se autor zamýšlí nad věcmi, jenž nás běžně obklopují a nad jejich, někdy zdánlivým, smyslem. Upozorňuje na ignorování banálních okolností v našem bezprostředním okolí, jenž asociuje s příhodou Tháleta z Milétu, který, zabývající se velkými otázkami a studující noční oblohu, přehlédl studnu a spadl do ní. Následně se mu vysmála kolemjdoucí služka, jenž se starala o své záležitosti.

Kolik kýčů máme doma…  aneb zamyšlení nad masovostí výrobků

Kapitola zamýšlející se nad příbuzností kýče a komerce je velice opodstatněná ve světě, kdy je masové již téměř všechno. Kýč jest definován masovou výrobou pro masový trh, na druhou stranu tím však vzácnost exemplářů umenšuje kýčový charakter a ospravedlňuje potencionální sběratele. Současný umělec může využívat pouze tvarosloví kýče a tím vytvářet umění, které s ním pracuje jako s materiálem. Při čtení této kapitoly jsem si častokrát vzpomněla na procházku v londýnské Soho, kde se to zlatými porcelánovými kočkami jenom hemžilo.

Životní hledání dokonalého protějšku…  aneb čemu vděčí Západ za představu, že teprve v páru člověk nalezne skutečnou formu své existence

Ke kapitole o humanizaci sexuality, zabývajíc se od erotiky k pornografii, se nabízí nejdříve nahledět do 18. století na tehdejší pojetí teorie estetiky. Tehdy bylo podezřelé každé umění, které podněcovalo výhradně smysly a to ne proto, že by smyslnost jako taková byla špatná, ale proto, že vzrušení smyslů není úkolem umění. Dodnes se proto v debatách o umění a pornografii objevuje argument Kanta a Shopenhauera, že umění, které atakuje jen smysly, ale ne ducha, je zavrženíhodné.

Liessmann tuto část uskutečňuje skrze jakési moralizování o smyslu samém. „Obscénní umění bylo a vždy bude součástí deziluze o člověku a pokusem o to, aby člověk pohlédl do očí vlastní nízkosti.“ Pobouřená reakce kultivovaného člověka, který se cítí pošpiněn, nepovažuje za zcela neoprávněnou. Podezřelým shledává spíše znalce, jenž osten obscenity již necítí a svou degradaci na zvíře vnímá již jako umělecký požitek.

Shopenhauer, který chtěl z umění vyhostit veškerou smyslnost, akceptoval nahotu tam, kde se jeví stvořená z „objektivního ducha,“ jako tomu je v antice.

Tato část je vhodně doplněná o krátkou vsuvku z Platónova spisu SYMPOSION, k němuž se vrací každá reflexe erotiky. To, co dnes omílá snad každý ženský časopis, ale neví, odkud se to vzalo – Aristofánes mluví o prvotní existenci tří pohlaví – mužů původem ze Slunce, ženy ze Země a androgyni, dvojaké bytosti původem z Měsíce. Byli silní a chytří, měli buď dva pohlavní orgány rovnaké, nebo jeden mužský a druhý ženský. Svoji zpupností tak provokovali bohy, až se Zeus rozhodl je za trest rozpůlit. Jedna polovina byla oddělena od druhé a dodnes se toužebně hledají, aby byl člověk opět kompletní. Aristofánes pokládá erotickou touhu za hledání té části, která ze zmrzačeného jedince udělá opět celého člověka. Aneb iniciační spis evropského myšlení.

Seren Kirkegaard poznamenal, že smyslnost se v evropském myšlení objevila až s křesťanstvím. Má pravdu v tom smyslu, že se nic nevyrovná vzrušení, které představuje zákaz, a nic rozkoši, kterou představuje jeho překročení. „Jakmile se zákazy a tabu zruší, nastane sexuální volnost, zaktivují se zdánlivě osvícení současníci, kteří znají všechny praktiky z internetu a ve všemožných televizních diskuzích o nich mohou bez zábran mluvit, ale erotické vzrušení bude zoufale hledat poslední zakázané zóny.“ A co tím chce říci? Že erotiku jako formu překročení hranice zažít jen tam, kde existují hranice.

Tématu „strategie“ touhy Liessmann věnuje poměrně mnoho prostoru. Jako současný příklad jmenuje prostředí internetových seznamek, kdy si lidé navolí jisté požadavky na druhého až do té podrobnosti, že je nic nepřekvapí. Což může působit jistý problém, neboť erotika „miluje asymetrické vztahy, rozdíly, překvapení a nerovnost lidí“ a zvláště, je nepředvídatelná.

Senzace, skandály... a jízdní kolo

V další neméně zajímavé části se autor věnuje zážitkové kultuře. Dává najevo svůj názor, že dnes již nejde o skutečné umění, ale ve větší části o vyvolávání senzací, skandálů, mediální přítomnost, takzvané celebrity a sponzory. „Zážitkovou kulturu nedefinuje umění ani originální umělecký výkon, nýbrž nabídka hvězd a prominentů, režiséři, jenž rabují a prodávají bohatství vzniklé v minulosti.“

Fotbal, jako „kulatý nesmysl“ se zabývá otázkou přirozenosti pohybu pro člověka v industrializovaném světě. „Vše, co se dnešnímu člověku při práci odpírá – tělesná námaha, pot ve tváři, dosažení cílů, které si člověk určí sám, otevřený zápas proti konkurenci, výzva přírodě, potvrzení identity v kolektivě, se mu umožňuje ve sportu. Čím je lehčí práce, tím těžší je to ve volném čase.“

Asi nejvíce poutavou částí knihy je vzdání pocty jízdnímu kolu. „Zakusit krajinu se sedla kola znamená vnímat ji s intenzitou ovlivněnou prchavostí pohybu, kdy každý obraz plynule přechází v druhý, aniž by se krajina stala pouhou kulisou, která se vynoří a vzápětí zmizí, jak je tomu u motoristů. Vznikají asociace, objevují se vzpomínky a rodí se myšlenky.“

„Nalíčená žena byla považována za nemorální, protože předstírá krásu, kterou nemá.“

Norbert Bolz řekl: Přirozená krása je nejviditelnějším projevem skandální přirozené nerovnosti lidí, krása jako taková je nedemokraticky rozdělená a nelze ji jen tak přerozdělit. Tuto úvahu dále Liessmann rozvádí ve smyslu, že díky technologii se krása stává zbožím a přestává být výsadou jen některých. V reakci na Bolzův výrok mě napadá myšlenka proměny ideálu krásy v průběhu věků. Lze tedy říci, že tentýž člověk mohl být v jedné době krásný a ve jiné zase ne, a přesto vypadat pořád stejně.

„V našich idolech můžeme vidět sebe a stav našeho zoufalství.“

Společnost, která uctívá automobilové závodníky, fotbalisty, modelky a popové zpěváky, je jiná než ta, která by ležela u nohou geniálním vědcům, nadaným umělcům nebo charismatickým politikům. Následuje pojednání a tom, jak jisté kulturní prvky spojují společnost lidí.

Pojďme zreformovat politiku vzdělávání… a třeba se to už povede

Autor se v mnoha ohledech nevyhne poukazování na svoji již dříve vydanou knihu Teorie nevzdělanosti. Avšak je jasné, že tady věnuje této tématice daleko méně prostoru. Naznačuje, že učitel jako povolání je v krizi a na jeho místo nastupuje „manažer vzdělání“ či „moderátor vědění“, neboť moderní společnost již nepotřebuje imitaci, namísto toho upřednostňuje inovaci, nepreferuje nápodobu, ale kreativitu. Již není potřeba učení jako činnosti houževnaté, monotónní a opakované pod návodným vedením. Svoji kritiku vystihuje stručně, však výstižnější jest přečtení výše zmíněné knihy, která je kritikou dnešního systému vzdělání sama o sobě.

Mé hodnocení: Teorie nevzdělanosti je originální a plna inovativních myšlenek. Univerzum věcí už tak moc ne. Úvahy jsou místy až velice předvídatelné a závěry snadno vyvoditelné. Řekla bych, že už téměř každý se podobnými úvahami zabýval a jistě došel k velice podobným, ne-li totožným výsledkům. Kniha není příliš originální, přesto jsem v ní velice ocenila citace (především Immanuela Kanta, Shopenhauera a dalších), a odkazy na díla starší i moderní, jenž mohou sloužit jako další četba. Přesto všechno jsem si z knihy odnesla nové postřehy, pouze ne v takovém množství, v jakém jsem čekala.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s