Kulky a opium

4. června 1989 se čínská lidová armáda pokusila potlačit demonstraci desetitisíců studentů, kteří na náměstí Nebeského klidu v Pekingu požadovali větší svobodu a demokracii. Vlnu zděšení však vyvolalo hromadné masakrování nejenom studenstva,na místě i poté. Vláda nikdy neprozradila přesné počty obětí.V sérii rozhovorů Liao I-wu zpovídá účastníky tohoto incidentu.

Někteří se demonstrace účastnili cíleně, někteří se tam pouze náhodně připletli a nechali se strhnout davem. Někteří do ulic vyrazili, aby se stali svědky historického okamžiku. Bohužel většina z nich nalezla na místě nemilou smrt. Stovky studentů se octly ve vězení, aniž by došlo k soudu. Vynesení rozsudku se často konalo na přeplněných chodbách věznic. Ti, kteří byli uvězněni i na více než dvacet let ve svých rozhovorech popisují nemilý osud, s jakým se museli potýkat ve vězení i v následném životě po propuštění. Mnoho z nich v rozhovorech lituje připletení se do událostí. Byli mladí, sotva jim nebylo ani dvacet let, nikdy se v politice neangažovali. Stačilo pouhé špatně řečené slovo, plivnutí na tank či ocitnutí se na zapovězeném místě a rázem byli obviněni z politického přečinu. Dotazovaní se v 90% případech ve vězení setkali s mučením, bitím, a ponižováním ze strany dozorců. Tito bývalí studenti po propuštění na svobodu přišli o polovinu svého života a tím pádem se těžce popírali s osudem. Někteří se museli nastěhovat zpátky ke svým starým rodičům. Popisují, jak pokořující pro ně bylo býti přítěží pro někoho jiného, protože práci si jen tak snadno nalézt nemohli. Mnohé z nich opustily ženy s dětmi. Čím déle byli ve vězení, tím horší ač nemožnější se pro ně stalo nalézt si novou ženu, neboť většina z nich se za tu dobu se stali impotentními.

Čína si po událostech 4. června prošla mnohými změnami. Vlastenecký cit z osmdesátých let se vytratil, došlo k ekonomickému pokroku a lidé se naučili mít rádi peníze. Ti, jenž skončili ve vězení v důsledku onoho masakru, byli společností zavrženi a nezbylo jim nic jiného, než žít na okraji společnosti a živit se podřadnými pracemi. Jeden z účastníků měl to štěstí a po návratu z vězení jej kdosi zaměstnal jako uklízeče lázní. Popisuje, jak se tam jednou setkal s bývalými spolužáky, taktéž účastníky 4. června. Jim se však podařilo zavčasu utéct. Dostudovali univerzitu, začali podnikat a teď měli v podpaží každý dvě slečny a peněz na rozdávání.

„V devětaosmdesátém v době studentského hnutí všichni podporovali studenty v boji proti korupci. Požadovali jsme, aby rodiny vysokých úředníků přiznaly šedé příjmy, šedé majetky, chtěli jsme ozdravení země. A dnes, zkorumpovaní úředníci a nenažraní byznysmeni zaplavili zemi, běžní lidé žijí v hrozných podmínkách, společnost je džungle a já, který za čínskou demokracii zaplatil krutou daň, musím těmhle lotrům posluhovat.“

Buddhistická doktrína samsára říká, že děti narozené v roce 1989 měly být převtělením těch, kteří v témže roce zemřeli.

Liao I-wu vyrůstal v chudobě  v důsledku Velkého skoku, kdy chtěl čínský vůdce Mao Ce-tung radikálními opatřeními zvyšovat produkci. Byl několikrát uvězněn a až do své emigrace v roce 2011 zažil nespočet domovních prohlídek, zabavení mnoha set stran materiálů, mučení a mnoho snah o pokoření jeho charakteru hraničící se zásadami humanity. K jeho nejvýstižnější tvorbě patří báseň Krveprolití, Hovory se spodinou, Moje svědectví nebo kniha Bůh je rudý.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s